Do the Feders have a round tip?

And is traditional fencing and its equipment better than the modern one?

A training sword mistakenly called Feder out of ignorance and finally out of convenience. What is its "correct" form or shape? Thanks to a pretty rich find pool, we have a pretty easy answer. None of the originals on display or publicly available have a curled/wound tip. Some finds have a blade that widens from the hilt towards the tip, some have a straight blade shape, like a regular flathead, and some slope similarly to sharp swords from the hilt to the tip. However, they all have a common element in the rounded tip. A number of finds have specifically rounded edges on the entire body of the weapon. It is evident from this that the goal was to have a safe training tool available that, if possible, eliminated skin injuries or otherwise posed unnecessary danger during fencing practice.

Why do today's varieties of "fedrs" have a curled tip? Why do they often have sharp edges? The answer is simple. Clients' demands determined a new form of practice sword. So you can't look for reasons at the manufacturer. One must ask why today's swordsmen have changed the basic parameters of the original design? The answer is again simple. Today's disciplines have begun to differ so much in their requirements for swordsmanship and equipment that the changes are reflected in both the form of combat and the equipment. Does it mean that the modern is better or worse than the original historical, traditional or authentic fencing art?

NO, it means that these hobbies don't have much in common and it would be foolish to compare them. The original goal of fencing training was to provide the individual with a reliable form of behavior and effective behavior during combat. More civil - bourgeois disciplines were gradually derived from this. However, their basis is still a realistic and effective model of behavior intended for self-defense and military purposes. In addition, fencing is still a source of holistic knowledge of an individual and his not only physical but also internal development. The original social disciplines were based on overwhelming the opponent as transparently as possible, which did not allow collusion, although they could and certainly did. However, the training was designed to eliminate these moments.

Today's goal of the modern approach is fun and success in modern disciplines. People no longer need to respond to a real threat and much like in sport fencing, from which a significant part of today's longsword and other weapons fencing in the form of a modern tournament is inspired. This is a modern definition of a clash of two swordsmen under modern rules with modern equipment. A common feature is hits from both fighters either simultaneously or in rapid succession. These are then decided by the referees, who concede points to one or the other side. From the above it is evident that these are really two worlds separated by centuries in time and the same ratio of reasons that lead today's swordsmen to the modern concept. I believe it is unwise to compare these categories.

A sports fencer is neither a soldier nor an assassin by nature, and his aim is not to learn the art of chivalry in order to understand the deeper principles and achieve a deeper understanding of swordsmanship alike our ancestors. In the same way, the practitioner of the traditional form pursues quite different goals and his approach is completely different in all respects. Both approaches are valuable. In conclusion, it must be added that there are also hypocritical attitudes, when sports fencers claim that they do historical fencing with modern equipment, and on the contrary, we would find non-sporting practitioners who could claim that their interpretation is a real fight and everything else is child's play. We can only hope that everyone finds what fulfills them with a pure heart and is satisfied where they work.

---

CZ překlad

Mají mít federy kulatý hrot? A je lepší tradiční šerm a jeho vybavení nebo moderní?

Cvičný meč omylem neznalostí a nakonec pohodlím nazýván Feder. Jaká je jeho “správná“ forma nebo tvar?

Díky docela bohatému nálezovému fondu máme docela snadnou odpověď. Žádný z originálů vystavený nebo veřejně dostupný nemá stočený hrot. Některé nálezy mají čepel rozšiřující se od jílce směrem k hrotu, některé mají rovný tvar čepele, jako pravidelný plocháč a některé se svažují obdobně jako ostré meče od jílce k hrotu. Všechny však mají společný prvek v zakulaceném hrotu. Řada nálezů má specificky zakulacené hrany na celém těle zbraně. Z toh oje patrné, že bylo cílem mít k dispozici bezpečný cvičný nástroj, který pokud možno eliminoval poranění kůže, či jinak představoval zbytečné nebezpečí při nácviku šermu.

Proč mají dnešní varinaty “fedrů“ stočený hrot? Proč mají mnohdy ostré hrany? Pdpověď je prostá. Požadavky klientů určily novou formu cvičného meče. Nelze tedy hledat důvody u výrobce. Je třeba položit si otázku, proč dnešní šermíři změnili základní parametry původního designu?

Odpověď je opět prostá. Dnešní disciplíny se začaly ve svých požadavcích na výkon šermu a vybavení šermíře natolik lišit, že se změny promítly jak do formy boje, tak do vybavení.

Znemaná to, že moderní je lepší nebo horší než původní historické,tradiční či autentické umění šermu?

NE, znamená to, že spolu tyhle zájmové činnosti nemají mnoho společného a bylo by pošetilé je vzájemně porovnávat.

Původním cílem výcviku šermu bylo zajistit jedinci spolehlivou formu chování a účinného chování při boji. Z toho se postupně odvodili i více civilní – měšťanské disciplíny. Jejich základem je však stále realistický a účinný model chování určený pro sebeobranné a vojenské účely. K tomu navíc je šerm stále zdrojem celostního poznání jedince a jeho nejen fyzického ale i vnitřního rozvoje.

Původní společenské disciplíny byly založeny na přemožení soupeře pokud možno transapretním způsobem, který neumožnoval souzásahy, i když docházet k nim mohlo a jistě docházelo. Nicméně výcvik byl položen tak, aby tyto momenty eliminoval.

Dnešním cílem moderního přístupu je zábava a úspěšnost v moderních disciplínách. Lidé již nepotřebují odpovědět na reálnou hrozbu a podobně jako ve sportovním šermu, z kterého je významná část dnešního šermu dlouhým mečem a dalšími zbraněmi ve formě moderního turnaje inspirována. Jedná se o moderní definici střetu dvou šermířů podle moderních pravidel s moderním vybavením. Častým rysem jsou zásahy obou borců bud současně, nebo v rychlém sledu. Tyto pak rozhodují rozhodčí, kteří připustí body jedné nebo druhé straně.

Ze shora uvedeného je patrné, že se opravdu jedná o dva světy oddělené staletími v čase a stejným poměrem důvody, které vedou dnešní šermíře k modernímu pojetí. Domnívám se, že srovnávat tyto kategorie není moudré. Sportovní šermíř není z podstaty ani voják ani vrah a jeho cílem není naučit se rytířskému umění, aby pochopil hlubší principy a dosáhl tak hlubšího chápaní šermu jako naši předkové. Stejně tak cvičenec tradiční formy sleduje docela jiné cíle a jeho přístup se v noha ohledech naprosto liší. Oba přístupy jsou hodnotné. Na závěr nutno dodat že existují i pokrytecké postoje, kdy sportovní šermíři tvrdí že dělají historický šerm s moderním vybavením a naopak bychom našli cvičence nesportovní, kteří by mohli tvrdit, že jejich interpretace je skutečným bojem a vše ostatní je dětská hra.

Nezbývá než doufat, že si každý nachází s čistým srdcem to co ho naplňuje a je spokojen tam, kde působí.